Ráno v 7:00 jsme se sešly na louce pod pastvinami a dopřály si 1️⃣čas být pro sebe na prvním místě, 2️⃣ zažívat si svůj prostor autenticky a 3️⃣ obracet se do spojení s opravdovostí ženy, která čeká u každé z nás…až si ji všimneme, zeptáme se jí, když si nevíme rady, prožijeme s ní každou emoci, kterou pochopíme a využijeme ji jako tvořivou sílu místo destrukce. 🙌

Po dlouhé době nucené izolace jsme se opět učily poznávat hranice těla v pohybu a musely se jednoduše poklonit jeho lásce vůči nám🥰

Odpoledne v 17:00 jsme se opět sešly na louce a nechaly promlouvat naše nitro. V hloubce yin jógy se probouzelo podvědomí, tu a tam vykouklo zraněné dítě a my ho mohly obejmout v srdci, tak aby přestalo konečně čekat na přijetí a objetí z vnějšku.💗

V poslední podvečer mi přinesla jedna loutková víla nádherný věneček z pryskyřníku…a otevřela tak proud dalšího ženského sdílení a sounáležitosti.🙏🏻

A tak jsme šly zase společně na louku, každá si natrhala náruč kvítí a uvila vlastní věneček…🌾🌼…dokonce zazněly písně a já jsem jen s vděčností sledovala, jak jsme přirozené, jak najednou není žádných pocitů nedostatečnosti.

Sebeláska, soucit, schopnost spojení a také vymezení si vlastního prostoru propojilo téma JEDINEČNOST ŽENY, které se nakonec představilo jako společné téma nás všech.

Děkuji za vše.

S úctou v srdci

Sára