Včera v pozdním odpoledni jsem pozorovala tři malí kluky, jak si hrají v hluboké brázdě na poli. Měli obrovskou radost, v gumákách se bořili do rozmáčené půdy a hledali, kde je větší hloubka.
Smáli se, křičeli, dováděli a já se přistihla, jak se usmívám a říkám si: „ TY JSOU SKVĚLÍ“😀

Zároveň jsem se přistihla, že jim trochu závidím tu schopnost prožívání bezpodmínečné radosti. A tak jsem se sama sebe zeptala ‚Proč se vlastně takhle neraduješ?‘ A upřímná odpověď byla: ’No protože se teď už několik dní lituješ.’

Jak bychom se mohli upřímně a bezpodmínečně radovat z každodenních darů života, když uvnitř sebe máme boje, smutky, lítosti, potlačené zloby?

U mě to byla v těchto dnech lítost, která mě zmrazila a já se ocitla stát na místě. Byly to výčitky sobě i druhým za špatná rozhodnutí, osobní prohry a selhání.

A to opravdu není dobrý pocit s tímto v sobě žít. Dobrý pocit je být schopen se radovat z brázdy na poli☺️

A tak jsem se rozhodla se přestat litovat, přes nádech a výdech si poodstoupit do tichého klidu svého srdce a pozvala jsem tam všechny ty lítostivé a nazlobené vnitřní děti ve mně. Jen jsem je nechala sedět ve svém srdci jako v pokojíčku plném světla a dívala se, jak se pomalu rozpouští stíny výčitek a ty „osvobozené“ malé děti mohly být zase mojí plnou součástí a volně dýchat.

A tak když na Vás „něco“ sedne, co cítíte jako žábu na Prameni Radosti Života, tak se upřímně zeptejte: „Co ve vás ten pramen dusí, co opravdu cítíte a chcete potlačit, protože je to „špatná vlastnost“ a násilně chcete na povrchu ukazovat jen pohodu? Třeba si to vypište i na papír. Vždycky to půjde cítit…vy to vždy budete cítit, že je vaše snaha jen na povrchu a to nebude nikdy stačit, bude to jakoby napůl. Každá snaha je vlastně jen na půl, protože když je to opravdové, vy jste v tom celí a žádnou část sebe nechcete udělat neviditelnou, tak žádná snaha není…vše jde samo, Život jde sám.

Každý den se tak učíme přijímat sebe zcela, nejen na půl a to je dobře.
Pusťme se do toho, děláme to PRO SEBE.

Ps: A dnes ráno další bezpodmínečná radost…malý školák s velkou aktovkou může konečně jít do školy. Krásný pohled a velká vděčnost🙏😀

Sára